Deklarace jednoty vědomí
Ervin László
V tomto textu, který vznikl v symbolickém přelomovém roce 2012 a který ve zkratce shrnuje Lászlovu systémovou filosofii a vizi ákášického paradigmatu, autor ve zkratce formuluje principy nového integrálního světového názoru pro 21. století. O rok později prezentoval Lázsló tuto „deklaraci“ na své přednášce v TEDu pod názvem „Nová deklarace lásky“. K „Deklaraci jednoty vědomí“ se přihlásil Humanity´s Team a šíří ji Budapešťský klub. Také všichni členové české sekce Budapešťského klubu se přihlašují k této deklaraci. Překlad Jiří Zemánek
1/ Jsem součástí světa. Svět není mimo mne a já nejsem vně světa. Svět je ve mně a já jsem ve světě.
2/ Jsem součástí přírody a příroda je mojí součástí. Jsem to, co jsem, jen v komunikaci a ve spojení se všemi živými věcmi. Jsem zcela neredukovatelně a soudržně spojen se sítí života na planetě.
3/ Jsem součástí společnosti a společnost je mojí součástí. Jsem to, co jsem, jen v komunikaci a ve spojení se svými lidskými druhy. Jsem zcela neredukovatelně a soudržně spojen s celkem společenství lidí na planetě.
4/ Jsem víc než jen materiální organismus z kůže a kostí. Moje tělo i jeho buňky a orgány jsou projevy toho, co je skutečně mnou: jsem sebeudržujícím a sebevyvíjejícím se dynamickým systémem, který vzniká, trvá a vyvíjí se v interakci se vším kolem sebe.
5/ Jsem jedním z nejvyšších, nejrozvinutějších projevů směřování k soudržnosti a celistvosti ve vesmíru. Všechny systémy tíhnou k soudržnosti a celistvosti v interakci se všemi ostatními systémy, a mou podstatou je toto kosmické směřování; je téže podstaty a téhož ducha, jenž je vlastní všem věcem, které v přírodě vznikají a vyvíjejí se, ať už na této planetě nebo kdekoli v nekonečném rozsahu prostoru a času.
6/ V tomto světě neexistují žádné absolutní hranice a rozdělení, pouze body přechodu, kde jeden soubor vztahů ustupuje rozvoji dalšího souboru vztahů. Ve mně, v tomto sebeudržujícím a sebevyvíjejícím se, k soudržnosti a celistvosti orientovaném systému, převažují vztahy, které integrují buňky a orgány mého těla. Mimo mé tělo získávají převahu jiné vztahy: vztahy, které vedou k soudržnosti a celistvosti ve společnosti a v přírodě.
7/ Oddělená identita, díky které se spojuji s jinými lidmi a jinými věcmi je nicméně vhodnou zvyklostí, která mé interakce s nimi usnadňuje. Má rodina a mé společenství jsou právě tak „mnou“ jako orgány mého těla. Moje tělo a moje mysl, moje rodina a moje společenství jsou vzájemně interagujícími, vzájemně se prostupujícími a v různé míře převažujícími prvky v síti vztahů, jež zahrnuje všechny věci v přírodě i v lidském světě.
8/ Celá škála konceptů a myšlenek, které oddělují mou identitu či identitu kterékoli osoby nebo kteréhokoli společenství od identity jiných osob a společenství, jsou projevy této vhodné nicméně arbitrární konvence. Jsou to pouze gradienty, jež odlišují jedince od sebe navzájem i od jejich prostředí a nikoli skutečná rozdělení a skutečné hranice. Ve světě neexistují „"jiní“: my všichni jsme živými systémy a my všichni jsme součástí jeden druhého.
9/ Snaha udržovat systém, který poznávám jako svoje „já“, prostřednictvím bezohledné soutěže se systémem, který poznávám jako „ty“, je vážnou chybou: mohlo by to poškodit integritu, která zahrnuje celek, jenž utváří zároveň váš i můj život. Nemohu svůj vlastní život a jeho celistvost udržovat tím, že tento celek poškozuji, i kdyby se zdálo, že poškození jeho části mně přináší dočasnou výhodu. Když ublížím vám nebo komukoli jinému kolem sebe, ublížím tím sám sobě.
10/ Spolupráce, nikoli soutěž, je královskou cestou k celistvosti, která charakterizuje zdravý systém ve světě. Spolupráce vyžaduje empatii a solidaritu, a nakonec lásku. Nemiluji se a nemohu se milovat, pokud nemiluji vás a ostatní kolem sebe: jsme součástí téhož celku a tím navzájem součástí jeden druhého.
11/ Myšlenku „sebeobrany“ a „národní obrany“ je potřeba znovu promyslet. Vlastenectví, pokud se snaží odstranit protivníky silou, i hrdinství, i kdyby tento záměr uskutečňovalo s dobrým úmyslem, představují chybné aspirace. Vlastenec nebo hrdina, který mává mečem nebo zbraní, je nebezpečný rovněž sám sobě. Každá zbraň určená k poranění nebo zabití je nebezpečná všem. Porozumění, usmíření a odpuštění nepředstavují známky slabosti; jsou to naopak známky odvahy.
12/ „Obecný prospěch“ pro mne ani žádného jiného člověka ve světě nepředstavuje vlastnění a hromadění osobního bohatství. Bohatství v penězích či v jakýchkoli jiných materiálních zdrojích je nicméně prostředkem pro to, abych se udržel ve svém životním prostředí. Jakožto výlučně své vlastnictví si přivlastňuji část zdrojů, jež potřebují společně sdílet všechny věci, aby mohly žít a vzkvétat. Výlučné bohatství představuje hrozbu pro všechny lidi v lidské společnosti. A jelikož jsem součástí této společnosti, je tento druh bohatství v konečném součtu ohrožením také pro mne a pro všechny, kdo se ho drží.
13/ Za posvátným celkem, který rozpoznáváme jako svět v jeho úhrnnosti, má pouze život a jeho rozvoj to, co filosofové nazývají vnitřní hodnotou; všechny ostatní věci mají pouze instrumentální hodnotu: mají hodnotu, pokud se připojují k této vnitřní hodnotě nebo pokud ji zvětšují. Materiální věci ve světě a energie a materiály, které obsahují nebo generují, mají hodnotu pouze tehdy, pokud přispívají k životu a dobrému bytí v síti života na této Zemi.
14/ Každý zdravý člověk má potěšení dávat. Je to vyšší štěstí než vlastnit. Jsem zdravý a celistvý, když si cením možnosti dávání víc než možnosti vlastnění. Skutečným měřítkem mého úspěchu a dokonalosti je moje připravenost dávat. Měřítkem mého úspěchu a mé výtečnosti není množství toho, co dávám, ale vztah mezi tím, co dávám a tím, co moje rodina a já potřebujeme k životu a rozkvětu.
15/ Společenství, které si cení více dávání než vlastnění, je společenstvím zdravých lidí, zaměřeným na rozkvět prostřednictvím empatie, solidarity a lásky mezi svými členy. Vzájemné sdílení zlepšuje život společenství, zatímco vlastnění a hromadění vytváří mezi lidmi hranice, podněcují soutěž a zapalují závist. Společnost založená na sdílení představuje normu pro život všech společností na planetě; společnost založená na vlastnění je typická pouze pro lidstvo moderní doby a představuje v tomto směru odchylku.
16/ Beru na vědomí svou roli a zodpovědnost v rozvíjení planetárního vědomí v sobě i v ostatních kolem sebe. Jsem součástí odchylky lidského vědomí v moderním věku a nyní si přeji stát se součástí evoluce, která tuto aberaci překoná a vyléčí zranění, jež způsobila. Je to moje právo stejně jako můj úkol jako člena vědomého druhu na této vzácné a dnes kriticky ohrožené planetě.
V tomto textu, který vznikl v symbolickém přelomovém roce 2012 a který ve zkratce shrnuje Lászlovu systémovou filosofii a vizi ákášického paradigmatu, autor ve zkratce formuluje principy nového integrálního světového názoru pro 21. století. O rok později prezentoval Lázsló tuto „deklaraci“ na své přednášce v TEDu pod názvem „Nová deklarace lásky“. K „Deklaraci jednoty vědomí“ se přihlásil Humanity´s Team a šíří ji Budapešťský klub. Také všichni členové české sekce Budapešťského klubu se přihlašují k této deklaraci. Překlad Jiří Zemánek
1/ Jsem součástí světa. Svět není mimo mne a já nejsem vně světa. Svět je ve mně a já jsem ve světě.
2/ Jsem součástí přírody a příroda je mojí součástí. Jsem to, co jsem, jen v komunikaci a ve spojení se všemi živými věcmi. Jsem zcela neredukovatelně a soudržně spojen se sítí života na planetě.
3/ Jsem součástí společnosti a společnost je mojí součástí. Jsem to, co jsem, jen v komunikaci a ve spojení se svými lidskými druhy. Jsem zcela neredukovatelně a soudržně spojen s celkem společenství lidí na planetě.
4/ Jsem víc než jen materiální organismus z kůže a kostí. Moje tělo i jeho buňky a orgány jsou projevy toho, co je skutečně mnou: jsem sebeudržujícím a sebevyvíjejícím se dynamickým systémem, který vzniká, trvá a vyvíjí se v interakci se vším kolem sebe.
5/ Jsem jedním z nejvyšších, nejrozvinutějších projevů směřování k soudržnosti a celistvosti ve vesmíru. Všechny systémy tíhnou k soudržnosti a celistvosti v interakci se všemi ostatními systémy, a mou podstatou je toto kosmické směřování; je téže podstaty a téhož ducha, jenž je vlastní všem věcem, které v přírodě vznikají a vyvíjejí se, ať už na této planetě nebo kdekoli v nekonečném rozsahu prostoru a času.
6/ V tomto světě neexistují žádné absolutní hranice a rozdělení, pouze body přechodu, kde jeden soubor vztahů ustupuje rozvoji dalšího souboru vztahů. Ve mně, v tomto sebeudržujícím a sebevyvíjejícím se, k soudržnosti a celistvosti orientovaném systému, převažují vztahy, které integrují buňky a orgány mého těla. Mimo mé tělo získávají převahu jiné vztahy: vztahy, které vedou k soudržnosti a celistvosti ve společnosti a v přírodě.
7/ Oddělená identita, díky které se spojuji s jinými lidmi a jinými věcmi je nicméně vhodnou zvyklostí, která mé interakce s nimi usnadňuje. Má rodina a mé společenství jsou právě tak „mnou“ jako orgány mého těla. Moje tělo a moje mysl, moje rodina a moje společenství jsou vzájemně interagujícími, vzájemně se prostupujícími a v různé míře převažujícími prvky v síti vztahů, jež zahrnuje všechny věci v přírodě i v lidském světě.
8/ Celá škála konceptů a myšlenek, které oddělují mou identitu či identitu kterékoli osoby nebo kteréhokoli společenství od identity jiných osob a společenství, jsou projevy této vhodné nicméně arbitrární konvence. Jsou to pouze gradienty, jež odlišují jedince od sebe navzájem i od jejich prostředí a nikoli skutečná rozdělení a skutečné hranice. Ve světě neexistují „"jiní“: my všichni jsme živými systémy a my všichni jsme součástí jeden druhého.
9/ Snaha udržovat systém, který poznávám jako svoje „já“, prostřednictvím bezohledné soutěže se systémem, který poznávám jako „ty“, je vážnou chybou: mohlo by to poškodit integritu, která zahrnuje celek, jenž utváří zároveň váš i můj život. Nemohu svůj vlastní život a jeho celistvost udržovat tím, že tento celek poškozuji, i kdyby se zdálo, že poškození jeho části mně přináší dočasnou výhodu. Když ublížím vám nebo komukoli jinému kolem sebe, ublížím tím sám sobě.
10/ Spolupráce, nikoli soutěž, je královskou cestou k celistvosti, která charakterizuje zdravý systém ve světě. Spolupráce vyžaduje empatii a solidaritu, a nakonec lásku. Nemiluji se a nemohu se milovat, pokud nemiluji vás a ostatní kolem sebe: jsme součástí téhož celku a tím navzájem součástí jeden druhého.
11/ Myšlenku „sebeobrany“ a „národní obrany“ je potřeba znovu promyslet. Vlastenectví, pokud se snaží odstranit protivníky silou, i hrdinství, i kdyby tento záměr uskutečňovalo s dobrým úmyslem, představují chybné aspirace. Vlastenec nebo hrdina, který mává mečem nebo zbraní, je nebezpečný rovněž sám sobě. Každá zbraň určená k poranění nebo zabití je nebezpečná všem. Porozumění, usmíření a odpuštění nepředstavují známky slabosti; jsou to naopak známky odvahy.
12/ „Obecný prospěch“ pro mne ani žádného jiného člověka ve světě nepředstavuje vlastnění a hromadění osobního bohatství. Bohatství v penězích či v jakýchkoli jiných materiálních zdrojích je nicméně prostředkem pro to, abych se udržel ve svém životním prostředí. Jakožto výlučně své vlastnictví si přivlastňuji část zdrojů, jež potřebují společně sdílet všechny věci, aby mohly žít a vzkvétat. Výlučné bohatství představuje hrozbu pro všechny lidi v lidské společnosti. A jelikož jsem součástí této společnosti, je tento druh bohatství v konečném součtu ohrožením také pro mne a pro všechny, kdo se ho drží.
13/ Za posvátným celkem, který rozpoznáváme jako svět v jeho úhrnnosti, má pouze život a jeho rozvoj to, co filosofové nazývají vnitřní hodnotou; všechny ostatní věci mají pouze instrumentální hodnotu: mají hodnotu, pokud se připojují k této vnitřní hodnotě nebo pokud ji zvětšují. Materiální věci ve světě a energie a materiály, které obsahují nebo generují, mají hodnotu pouze tehdy, pokud přispívají k životu a dobrému bytí v síti života na této Zemi.
14/ Každý zdravý člověk má potěšení dávat. Je to vyšší štěstí než vlastnit. Jsem zdravý a celistvý, když si cením možnosti dávání víc než možnosti vlastnění. Skutečným měřítkem mého úspěchu a dokonalosti je moje připravenost dávat. Měřítkem mého úspěchu a mé výtečnosti není množství toho, co dávám, ale vztah mezi tím, co dávám a tím, co moje rodina a já potřebujeme k životu a rozkvětu.
15/ Společenství, které si cení více dávání než vlastnění, je společenstvím zdravých lidí, zaměřeným na rozkvět prostřednictvím empatie, solidarity a lásky mezi svými členy. Vzájemné sdílení zlepšuje život společenství, zatímco vlastnění a hromadění vytváří mezi lidmi hranice, podněcují soutěž a zapalují závist. Společnost založená na sdílení představuje normu pro život všech společností na planetě; společnost založená na vlastnění je typická pouze pro lidstvo moderní doby a představuje v tomto směru odchylku.
16/ Beru na vědomí svou roli a zodpovědnost v rozvíjení planetárního vědomí v sobě i v ostatních kolem sebe. Jsem součástí odchylky lidského vědomí v moderním věku a nyní si přeji stát se součástí evoluce, která tuto aberaci překoná a vyléčí zranění, jež způsobila. Je to moje právo stejně jako můj úkol jako člena vědomého druhu na této vzácné a dnes kriticky ohrožené planetě.